Letohrátky 2011

Co by tomu řekli …

Tak máme za sebou třetí ročník Letohrátek, počtem účastníků nejúspěšnější. Od prvního ročníku se na ně těším, protože tu panuje úžasná atmosféra radosti a pohody. Pokaždé, když vstoupím v tento čas do krásného parku u důstojné prvorepublikové vily, uvažuju, co by na ten mumraj říkali původní majitelé Fischlovi. Neboť i za první republiky tady běhaly a křičely děti přivezené sem odjinud, a to jsou střípky patřící do naší rodinné historie. Pan továrník Fischl měl v Sobkovicích sestru paní továrníkovou Tutschovou a zaměstnancem a pachtýřem Tutschových byl můj děda. Takže z vyprávění vím, že koncem třicátých let občas přijel někdo od Fischlů do Sobkovic, posadil do auta dvě mrňavé holky – mou maminku a tetu - a odvezl je do Kyšperka, aby dělaly společnost mrňavému jedináčkovi Zdeněčkovi. Musel to být pro vesnické holky zážitek – jízda autem, vila, park, pohoštění. Bohužel, celá rodina skončila v koncentračním táboře a po válce se manželé Fischlovi vrátili bez synka. Nevím, jaké byly jejich další osudy, po roce 1948 emigrovali a krom občasných novoročních pozdravů ze Švýcarska se z historie mé rodiny vytratili. Myslím si ale, že by na to nadšené hemžení hleděli s pochopením, ba zalíbením. Vždycky si procházím atrakce a nemůžu si vzpomenout, že bych viděla ubrečené nebo vztekající se dítě – těch věcí, které je třeba tady vidět a vyzkoušet je tolik, že na nějaké trucování není vůbec čas. Letos zaujal sokolník, který předvedl dechberoucí práci s dravými ptáky, nadšený jekot sklidili hasiči s pěnou a plno bylo u všech ostatních atrakcí, zajímavá byla i soutěž ve znalostech o pořádajících městech. Chodívám sem trochu rozpolceně, dopoledne za město, odpoledne za kynology. Letos byla účast kynologů soustředěna do prvního dne, kdy tu pro potěšení mrňousů byli labrador, německý ovčák novofundlanďan, briard a štěně velkého knírače. K dispozici opět byly překážky agility, aby si pejsci mohli zasloužit své pamlsky a děti viděly něco, co běžně k vidění není. Druhý a třetí den odpoledne jsem pokusně přivedla svou psí dorostenku, agility už nebylo, tak se těm, kdo se u nás zastavili, předváděla jen s balonkem a frisbee a nechala se hladit a muchlat.

Poslední den jsem odcházela opět nadšená  a s myšlenkou, že i když o tom nikdo neví, tahle akce je krásným věnováním chlapečkovi, který tu své létohrátky nedohrál.

Jana Hlavsová

Pár fotek v novinách

A předsedkyně dala novinám rozhovor